Časté dotazy

Co je to leukémie?

Leukémie je nádorové onemocnění krevních buněk, nejčastěji bílých krvinek. Při leukémii vznikají v kostní dřeni zvláštní buňky - atypické blasty. Blasty jsou přítomny i ve dřeni zdravé. Tyto blasty se však dále vyvíjejí ve zralé, funkční krevní buňky. Atypickým blastům tato schopnost chybí. Chovají se podle svých vlastních pravidel.

Nekontrolovaně se množí a zabraňují tak kostní dřeni, aby produkovala zdravé krevní buňky. Špatně plní svou funkci - pokud vůbec nějakou plní. Po čase se dostávají do oběhu a mohou se usadit ve vzdálených orgánech. I v nich se dokážou dále množit a postižený orgán pak nemůže správně pracovat.


Co způsobuje leukémii?

Na tuto otázku hledá odpověď mnoho lidí na celém světě. Správnou odpověď však zatím nikdo nezná. Některé faktory, které mohou při vzniku leukémie spolupůsobit, jsou známé. Žádný z těchto faktorů však nemůžeme obvinit, že by jen on samotný vznik leukémie zavinil. K rozvoji leukémie pravděpodobně přispívá společné působení vlivů známých i dosud neznámých.

Známé vlivy, které mohou přispět k rozvoji leukémie, se dají rozdělit do tří skupin:

  • Genetické faktory - dědičné dispozice, tedy to, co je člověku vrozené.
  • Vliv nepříznivého prostředí.
  • Faktory imunologické

Genetické faktory
Lidské buňky mají v jádře 46 chromozómů. U některých onemocnění může jeden, vzácně i více chromozomů chybět nebo přebývat, někdy mají chromozómy odlišnou stavbu. Lidé s takovou poruchou onemocní leukémií častěji, než je tomu v běžné populaci. Většina pacientů se změnami chromozómů ale leukémií nikdy neonemocní.

Vliv prostředí
Určitý význam pro vznik leukémie má ionizační záření. Lidé, kteří byli vystaveni jeho účinkům po výbuchu atomové bomby v Hirošimě a Nagasaky, onemocněli ve vyšším procentu leukémií. Záleželo na dávce ozáření i vzdálenosti od výbuchu. I tady ale šlo o vyšší výskyt choroby, většina lidí neonemocněla.

Některé chemické látky, zejména benzen, mohou způsobit poškození kostní dřeně, na jehož podkladě někdy vznikne leukémie. Svůj podíl na vzniku leukémie mají také některé viry. Tyto viry mohou v jádře buňky vyvolat změny, které při působení jiných faktorů mohou vést k rozvoji leukémie. Leukémie se ale nechová jako infekční onemocnění. Nebylo zaznamenáno, že by lidé, kteří žijí v těsném kontaktu s nemocnými, sami onemocněli.

Imunologické faktory
Lidské buňky mají na sobě určité znaky. Říká se jim antigeny. Každý člověk má své charakteristické antigeny, tzv. HLA systém. Objeví-li se v organismu buňka s odlišnými antigeny, jeho vlastní bílé krvinky ho rozpoznají a zničí. Nádorová buňka není sice zcela cizí, ale má změněnou antigenní strukturu. Proč ale obranný systém organismu některé z těchto změněných buněk nezničí, není zatím jasné.


Jaké jsou formy a druhy leukémie?

Podle průběhu můžeme leukémii dělit na formu rychle probíhající - akutní a pomalejší - chronickou. Bez léčby by většina pacientů s akutní leukémií podlehla chorobě za krátkou dobu, průběh chronické formy by byl pozvolnější. Díky novým léčebným postupům pacienti s akutní leukémií přežívají mnohem déle než před několika lety. U dětí se častěji vyskytuje akutní forma. Chronická leukémie je u dětí mnohem vzácnější. Pomocí speciálních metod se dá určit, které krevní buňce a kterému jejímu vývojovému stadiu je nádorová buňka blízká. Přesné zařazení leukémie je velmi důležité pro výběr optimální léčby. Leukémie se dají rozdělit do dvou velkých skupin:

  • Leukémie lymfoblastické
  • Leukémie myeloidní
Nejčastěji se v dětském věku objevují tyto typy leukémie:

Akutní lymfoblastická leukémie (ALL)
ALL je nejčastější leukémie dětského věku. Děti onemocní tímto typem leukémie nejčastěji ve věku dvou až osmi let, mohou však být mladší i starší. Chlapci bývají postiženi o něco málo častěji než dívky. ALL zabírá nejlépe na léčbu a pacienti mají největší naději na vyléčení. I ve skupině lymfoblastických leukémií se dá ještě určit několik podtypů.

Akutní myeloidní leukémie (AML)
AML je hlavně onemocněním dospělých. V dětském věku postihuje spíše starší děti a dospívající. AML neodpovídá tak dobře na léčbu a ve svém průběhu bývá provázena větším množstvím komplikací.

Chronická myeloidní leukémie (CML)
Postihuje děti mnohem méně než dospělé. Na rozdíl od AML může probíhat dost dlouhou dobu skrytě. Běžná léčba CML není pro pacienta tak náročná, neovlivní však možný zvrat formy chronické v akutní. Taková akutní forma pak zabírá na léčbu jen velmi špatně.


Jaké jsou příznaky leukémie?

Její počáteční příznaky mohou napodobovat řadu jiných onemocnění. Pokud se jich ale objeví více najednou, déle přetrvávají nebo se vracejí, musí vždy budit podezření. Nejčastější příznaky akutní leukémie jsou:

  • Bledost, únava, ospalost, slabost.
  • Opakování infektů, často s vysokými teplotami, bez jasného nálezu, který by teplotu vysvětloval.
  • Větší tvorba modřin, časté nebo silné krvácení z nosu, aniž by na něj dítě předem trpělo.
  • Bolesti končetin, hlavně dolních.
  • Zvětšení mízních uzlin.
  • Zvětšení bříška, způsobené rostoucími játry a slezinou.
  • Velká žízeň, nechuť k jídlu.
Objeví-li se najednou několik příznaků, trvá-li některý z nich delší dobu, nebo se zhoršuje, je vždy nutné vyšetřit:

Krevní obraz
Při akutní leukémii vidíme v krevním obraze nejčastěji tyto změny:

  • Snížení počtu červených krvinek (anémie)
  • Snížení počtu krevních destiček (trombocytopenie
  • Změny počtu bílých krvinek - ať už jeho zvýšení nebo snížení.

Kostní dřeň
Odběr se provádí buď z nasátého (aspirovaného) vzorku dřeně nebo z malé části kosti i s dření (biopsie kostní dřeně). Nasátí kostní dřeně, to je nejčastější způsob, se provádí u starších dětí z hrudní kosti, méně z lopatky kosti kyčelní, případně obratlového trnu, u kojenců je nejvhodnějším místem holenní kost. Místo odběru se znecitliví. Celé vyšetření není složité a dítě tak není příliš zatíženo.

Mozkomíšní mok
Blasty mají schopnost usazovat se v různých orgánech, a tam se dále množit. Jedním z takových míst je centrální nervový systém (CNS). Prostory uvnitř a okolo mozku a míchy jsou vyplněny tekutinou - mozkomíšním mokem. Pokud se blasty usídlily v CNS, bývají přítomny i v mozkomíšním moku. Proto je třeba malé množství moku odebrat a vyšetřit. Odběr, který se provádí napíchnutím páteřního kanálu v bederní oblasti, se nazývá lumbální punkce. Po vypuštění dostatečného množství moku se do páteřního kanálu podávají léky. Opět jde o výkon, který pacienta příliš nezatíží. Po lumbální punkci má dítě tři hodiny ležet.


Jak se léčí leukémie?

Cílem léčby je dostat pacienta do remise. Remise je stav, kdy v kostní dřeni již nenacházíme blasty a pacient nepociťuje žádné příznaky nemoci. Remisi je třeba udržet co nejdéle.

Způsoby léčby: chemoterapie - podávání cytostatik, v některých případech ozáření a ve zvláštních případech transplantace kostní dřeně nebo krevních buněk.

Léčba je náročna jak pro pacienta, tak pro lékaře. Mohou se při ní objevit mnohé komplikace. Ve většině případů léčba zpomalí nebo zcela zastaví průběh nemoci, je však nutné v léčbě pokračovat i po vymizení příznaků, aby nedošlo k návratu onemocnění - tzv. relapsu.O vyléčení můžeme hovořit, pokud je pacient určitou dobu - v současnosti 5 let - bez léčby a bez příznaků onemocnění - tedy v remisi.

V léčbě leukémie neexistují alternativní postupy vedoucí k vyléčení, tzn. že leukémii se zatím nepodařilo vyléčit jiným způsobem, než uvedenými postupy. Přes 70% dětí s akutní lymfoblastickou leukémií a 50% dětí s akutní myeloidní leukémií se vyléčí při použití optimální léčby. Léčba akutní myeloidní leukémie je náročná a provází ji mnoho komplikací. Chronickou myeloidní leukémii lze vyléčit pouze transplantací kostní dřeně.

Základem léčby je tzv. chemoterapie - podávání chemických látek - cytostatik, které mají za cíl zničit nádorové buňky nebo zastavit jejich dělení. Léky se podávají buď jako tablety, častěji však přímo do krve formou injekcí nebo infuzí. Proto se hned po přijetí pacienta zavádí pod kůži centrální žilní katétr, spojující cévu s povrchem těla - umožňuje bezbolestnou aplikaci léků a také přímý odběr krve. Cytostatika mají bohužel vliv i na buňky zdravé, takže mohou vést k některým nežádoucím účinkům, jako např. vypadávání vlasů, tvorbě aftů v ústech, zvracení, bolesti břicha, přechodnému vzniku cukrovky, atd., které musí být kompenzovány nejčastěji určitou dietou a vitaminoterapií. Tyto nepříjemné komplikce ale po vysazení cytostatik vymizí. Následkem podávání citostatik je také snižení počtu krevních buněk. Tato komplikace se upravuje krevní transfuzí. Mezi další komplikace léčby patří např. zhoršení jaterních funkcí, pacient může trpět zácpou nebo průjmem. Léky, a to nejen cytostatika, mohou vyvolávat alergickou reakci - svědění kůže, vyrážku, slzení, bolest hlavy, vzestup teploty, pocit ztíženého dýchání. Častými nežádoucími účinky je rovněž zvýšená únavnost, bolest břicha, křeče, strnutí prstů ruky nebo nohy, otoky. Každý pacient je jinak citlivý na jednotlivé léky. Nikdy se však u jednoho pacienta neprojeví všechny obtíže, naopak u někoho se nemusí projevit účinek žádný. Je také důležité neužívat současně jiné léky bez vědomí lékaře, nepoužívat alkohol, drogy a nakouřit!


Jaké další komplikace mohou nastat?

Komplikace znamenají všechny nežádoucí situace, které se mohou v průběhu léčby i po jejím vysazení objevit. Řadu z nich způsobuje výše uvedené podávání cytostatik, další způsobuje nemoc sama, ale i jiné skryté nemoci a vady, které se projeví až při léčbě. Na vzniku komplikací se dále mohou podílet prováděné výkony, vyšetření, zevní prostředí, nebo zevní faktor, který nezjistíme.

Základní komplikací, která se nevihne žádnému pacientovi s leukémií je infekce, onemocnění způsobené viry, bakteriemi nebo plísněmi. Tyto zárodky zdravému člověku většinou neuškodí, ale při léukémii a její léčbě, když dojde k oslabení imunity, mohou vyvolat onemocnění. Onemocnění se projevuje hlavně horečkami, třasavkou, slabostí, a to zejména při nejzávažnější komplikaci - sepsi, kdy tyto mikroorganizmy postihnou celý oraginuzmus.

Další závažnou komplikací je krvácení. Při leukémii i její léčbě bývá snížen počet krevních destiček, které zajišťují dostatečné srážení krve. Větší tvorba modřin nebo tzv. petechií (tečkovitých krvácení do kůže), nebo prodloužená dobe krvácení po vpichu nijak neohrožuje. Nebezpečnější je ale krvácení do hlavy - proto je třeba se chránit před pády a úrazy. Krvácení se může projevit i v trávicím ústrojí - zde je nebezpečné užívání léků jako Aspirin, někdy i dráždivých jídel a alkoholu.


Jak dlouho probíhá léčba?

Léčba a vyléčení leukémie je záležitost, která trvá delší dobu. První fáze léčby, která následuje hned po stanovení diagnózy, probíhá většinou v nemocnici po dobu asi jednoho měsíce. Pak se provede nezbytné vyšetření kostní dřeně, aby se určila odpověď na léčbu. Léčba pak pokračuje dále, ale jsou v ní již pauzy, kdy je pacient doma a do nemocnice dojíždí na podávání léků do katétru. Nejčastějším vyšetřením, které se provádí během léčby je vyšetření krevního obrazu, dále se čas od času kontroluje kostní dřeň a mozkomíšní mok punkcí z páteřního kanálu.

Na závěr se provádí v některých případech ozáření hlavy a páteře. Tím je pak ukončena intenzívní léčba leukémie a nastupuje léčba udržovací. Ta trvá od jednoho do dvou let podle typu leukémie a její dosavadní odpovědi na léčbu. Udržovací léčba znamená užívání tablet, nekdy i podávání cytostatik do žíly. Během udržovací léčby se intervaly kontrol v nemocnici prodlužují. Kontroly však probíhají (1x - 2x ročně)i po úplném vyléčení.